Kurt Freund je považován za vynálezce falopletysmografie (PPG). V 50. letech se v Praze zabýval léčbou homosexuality a začátkem 60. let se stal odpůrcem její léčby a jeho studie přispěly k dekriminalizaci homosexuální orientace.
 Ve Výzkumném ústavu psychiatrickém se na oddělení klinické neuropsychopatologie zabýval poruchami osobnosti. Došel k závěru, že v základě pojmu psychopatie je zdůraznění biologických faktorů v etiologii. Podle něj psychopatii nelze definovat jako vývojovou poruchu chování, poněvadž to platí pro neurózy. Oba pojmy, neurózy a psychopatie, mají význam především tehdy, jestliže se jimi míní též odlišná etiologie. Výzkum v oblasti psychopatií by měl začínat těmi syndromy, o nichž jenom menší procento psychiatrů soudí, že se vyvinuly jako důsledek chybného učení. Sexuální deviace a možná též patologická agrese do této kategorie poruch nejspíše zapadají. Freund připouštěl, že v případech jiných syndromů může být rozlišení mezi neurózou a psychopatií obtížné.
 U psychopatií je nanejvýš důležité popisovat stimulační podmínky, jejichž působením k psychopatickému chování dochází. I když lidské sexuální chování, jak normální, tak patologické, se vyznačuje velkou intraindividuální variabilitou, detailní klinické explorace ukazují, že u každého jedince je toto chování ovládáno stabilním programem.
 Před rokem 1968 se intenzivně pracovalo na vývinu metody pletysmografie a na jejím použití jakožto diagnostické metody pro určování pohlaví a věku preferovaného sexuálního partnera. Ukázalo se, že je to metoda užitečná pro praktickou diagnostiku a také jako možný nástroj pro tzv. analýzu schémat v etologickém smyslu.
 V letech 1964–1965 se Freund zabýval 2 projekty: vypracováním referenčního systému popisu sexuálních deviací a objektivním laboratorním testem erotické apetence.
 Vyvinul podrobnější referenční systém, jehož základem je časový sled fází sexuální interakce, ohraničených specifickými změnami sexuálních aktivit od vyhledávání objektu až ke spojení genitálů, a typickými modifikacemi až někdy i podstatnými změnami v preferovaném objektu. Laboratorní test byl založen na měření volumu genitálu mužů pozorujících promítané barevné obrázky nahých mužů, žen a dětí. Metoda byla validizována na mužích stíhaných pro heterosexuální nebo homosexuální pedofilní činy.
 V následujících letech se jeho výzkumný zájem soustředil na takové poruchy vývoje osobnosti, u nichž je odůvodněn předpoklad, že při jejich vzniku připadl obzvlášť velký význam podílu biologických činitelů. Výzkum se orientoval k motivačnímu aspektu těchto poruch.
 Po své emigraci roku 1968 působil Kurt Freund v psychiatrickém institutu v kanadském Torontu, kde založil sexuologické pracoviště, které dosud nese jeho jméno. Dlouhodobě se zabýval teorií erotické preference podle pohlaví (homosexualita, heterosexualita) a věku (pedofilie, teleiofilie). Položil základy teorie sexuálního motivačního systému (SMS), která vysvětluje některé parafilie (sexuální agresivitu, exhibicionismus, voyerismus aj.) jako tzv. poruchy dvoření, jež jsou vrozené povahy. Jeho výzkumy a teorie se specializovaly na sexualitu mužů.