MUDr. Ludvík Šváb, vnuk legendárního Josefa Švába-Malostranského, pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze-Bohnicích od dubna 1961. Stále ještě do ústavu - přejmenovaném v r. 1990 na Psychiatrické centrum Praha - pravidelně docházel. Vídali jsme ho vždy v úterý, měl zde svoji pracovnu, překládal, pomohl každému, kdo se na něj obrátil, originální osobnost se svérázným humorem, člověk jaksi starosvětsky zdvořilý i tehdy, když mu nebylo dobře.
Zanechal v české psychiatrii stopu ve dvou oblastech: ve výzkumu některých psychických fenoménů vyvolaných experimentální senzorickou deprivací (ve spolupráci s dr. J. Grossem) a v oblasti řečových poruch u psychotických pacientů.
Když jsme před časem skromně oslavovali jeho sedmdesátiny (nar. 20.7.1924 v Praze), zlobil se, kolik chyb nalezl, jako jeden z odborných recenzentů českého překladu, v rozsáhlé Kronice filmu (Praha, 1995). Naproti tomu byl udiven, když v hesle - Šváb Ludvík - v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby (Praha, 1990), žádnou chybu neobjevil.
Dr. L. Šváb patřil k zakládajícím členům Pražského dixielandu a byl také dlouhá léta významným členem české Surrealistické skupiny. K mnoha jeho přátelům patřil i spisovatel Josef Škvorecký, pravidelně si dopisovali. Pan doktor chtěl vyhovět pozvání svého spolužáka a těšil se na podzimní cestu do Kanady a USA. Stejně se těšil i na zájezd do Itálie, říkal, že je to “generálka” před výletem za oceán. Měli jsme o něj strach, ale jeho nadšení bylo veliké a přípravy na cestu až dojemně pečlivé. Odjel 14. srpna a jeho sen uvidět Itálii se mu tedy nakonec vyplnil. Netěšil se z něj dlouho, už 16.8.1997 v Itálii zemřel ...
Milý pane doktore, na setkání s Vámi nám teď zbývá jen filmový pás. Buď v surrealistickém snímku Jídlo (1992, rež. J. Švankmajer), anebo v televizním dokumentu Šílená láska Ludvíka Švába (1995, rež. M. Kudláček).

Vaším odchodem se mnohým z nás svět ochudil, budete nám scházet...

Zdeněk Klein