Prof. Volavka je vědec a psychiatr mimořádného domácího i světového významu. Ze scientometrického hlediska je pravděpodobně nejproduktivnějším a nejcitovanějším profesorem psychiatrie českého původu všech dob: jeho H-index je 44, Web of Science odkazuje na 304 odborných publikací.
Jeho zásluhou se po roce 1989 mohli mnozí čeští psychiatři v USA učit dovednostem, znalostem a realizmu potřebným pro výzkum.
Narodil se v roce 1934 v Praze rodičům, kteří zanechali výraznou stopu v historii české vědy o umění. Matka Hana Volavková byla významnou historičkou českého umění, byla také zakladatelkou a posléze dlouholetou ředitelkou pražského Židovského muzea a významnou osobností kulturního života. Otec Vojtěch Volavka byl předním znalcem sochařství, umění 19. století a Prahy.
Jan Volavka sám prošel životními osudy, které zrcadlí úskalí i příležitosti neklidného 20. století. Za války jako dítě zažil zadržení pražským gestapem a po internaci matky v Terezíně také odloučení od rodičů. Po válce vystudoval Lékařskou fakultu a pak koncem padesátých let nastoupil do Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích, kde pracoval téměř 4 roky. Po atestaci odešel do nově založeného Výzkumného ústavu psychiatrického v Praze. Pracoval v laboratoři klinické neurofyziologie a EEG, kde se podílel na metodické přípravě výzkumu v oblasti psychiatrické EEG, propracování teoretických otázek, věnoval se studii na normální populaci a klinickému výzkumů. Přitom využil bohatě i svých zkušeností, kontaktů a dokonalejšího vybavení laboratoře v London Hospital, kde v roce 1967 pracoval. Ve VÚPs pracoval se skupinou psychiatrů, kteří dodnes patří mezi přední představitele české psychiatrické vědy. S Milošem Matouškem a Jiřím Roubíčkem ho spojoval zájem o elektrofyziologii, který se promítal do společných publikací v prestižních mezinárodních časopisech. S nimi, stejně jako s Pavlem Grofem, ho pojilo celoživotní přátelství, i když se po roce 1968 vydal každý do jiného koutu světa. Jan Volavka byl v roce 1968 na zahraniční stáži v mnichovském ústavu Maxe Plancka. Domů se nevrátil. Místo toho nastoupil a úspěšně zakončil rezidenturu v psychiatrii na New York Medical College pod patronací Maxe Finka. Stal se na této škole nejprve asistujícím a později asociovaným profesorem. Od roku 1976 do roku 1979 byl profesorem psychiatrie na Univerzity of Missouri v Saint Louis. Po uzavření Missouri Institute of Psychiatry se vrátil do New Yorku a začal další kapitolu své akademické a životní dráhy. Vybudoval program výzkumu na Manhattan Psychiatric Center. Byl jmenován profesorem psychiatrie na New York University (NYU) a pracoval ve známém výzkumném ústavu Nathan S. Kline Institute for Psychiatric Research v Orangeburgu ve státě New York, kde vedl výzkumnou jednotku zabývající se klinickou psychofarmakologií psychóz. Jeho studie a práce o agresi a násilí v psychiatrii a jejich farmakoterapii patří ke kánonu současné psychiatrie. Jeho kniha Neurobiologie násilí (Neurobiology of Violence. Washington, DC: American Psychiatric Publishing, 2002) je v oboru neopominutelnou klasikou.

Libiger J. Jan Volavka má narozeniny. Psychiatrie, 2010; 14 (suppl. 1): 2.
Zprávy o výzkumné a publikační činnosti za období 1966–1967. Praha: Výzkumný ústav psychiatrický, 1968, s. 50–56. Zprávy, č. 13.